Jsou to jména okolností. Podle ↗OTS vznikají ↗transpozicí, při níž přechází okolnost v substanci. Tvoří se z adv. místního n. časového významu vzniklých z adverbializovaných prostých i předložkových pádů jmenných základů a mají blízko k ↗jménům nositele okolnostního příznaku. N.o. se nejčastěji tvoří sufixem ‑ek, někdy v kombinaci s deprefixací (dnes > dnešek, zítra > zítřek, vpředu > předek, naspodu > spodek, uvnitř > vnitřek, vzadu > zadek) n. koncovkou / sufixem ‑í (okolo > okolí), někdy v kombinaci s resufixací (vpředu > popředí, vzadu > pozadí). Konkretizací n.o. (a tedy ↗mutací) vznikají ↗jména nositele okolnostního příznaku, hranici mezi n.o. a jmény nositelů okolnostních příznaků lze ilustrovat na příkladu: na tomto pozadí je mnohem srozumitelnější pedagogický teror – transpozice, Joanna opustila obchod a doručovatel si se zájmem prohlédl její pozadí – mutace.